Noc s Andersenem - letos s Machem a Šebestovou

V pátek 17. dubna 2026 jsme v Dalovicích prožili další (u nás již sedmou) Noc s Andersenem. Hans Christian Andersen sice tentokrát nepřišel (v roce 2019 ano :-)), ale zato jsme strávili celý večer ve světě Miloše Macourka, který by letos v prosinci oslavil 100. narozeniny, a průvodci nám byli… kdo jiný než Mach a Šebestová.

Před šestou hodinou už u školy, za jejíž zapůjčení moc děkujeme vedení školy, čekalo 34 dětí. V tělocvičně si pak připravily své pelíšky a mohlo začít slavnostní přivítání na schodišti. Děti se rozdělily do pěti tříd (všechno to samozřejmě byly 3. B) a byly jim přiděleny paní učitelky: Filoména Fialková, Hortenzie Skřípalová, Klotylda Tupá, Otylie Dokonalá a Hildegarda Splašená.

Společně děti pomohly starému pánovi najít ztracené brýle, dostaly od něj utržené sluchátko, namalovaly spoustu koček a nachystaly si večeři. Pak ale přiběhla vyděšená paní Kadrnožková, že se jí ztratil Jonatán?

Začalo pátrání, které vedli Mach s Šebestovou. Bylo třeba zjistit, kdo má v Jonatánově zmizení prsty. Byly to známé firmy - Pažout s Horáčkem? Nebo snad Kropáček, který tolik touží po psovi? Či paní Cibulková, která nemá Jonatána ráda, protože honí její Micinku? A co pan ředitel Alfons Všudybyl, který se poslední dobou chová opravdu divně! Nebo Žlababa? Je z cizí planety Ťap Ťap, vypadá děsivě a skoro nic o ní nevíme - co když žere psy?! A nemohla by to nakonec být paní Kadrnožková? Už jednou přece Jonatána prodala, že mít psa je příliš drahé a ona ho vlastně vůbec nepotřebuje... Také nesmíme zapomenout zeptat se pana Humla, bývalého člověka neandrtálského - jako školník má oči všude a třeba si něčeho podezřelého všimnul...

Pátrali jsme a pátrali, sluchátko nám také občas pomohlo, a nakonec... Zkrátka - dobře to dopadlo! Jonatán byl zase na světě. Děti měly ze znovushledání s ním obrovskou radost. Jonatán měl také radost, dokonce tak velikou, že z toho udělal loužičku.

A to nebylo všechno. Za dveřmi našel Mach a Šebestová bedýnku se 40 chlupatými štěňátky!!! Co s nimi? Paní Kadrnožková je opravdu nechtěla, paní Cibulková také ne. Mach i Šebestová věděli, že s tolika psy by je rodiče vyhodili, ale protože mají za ušima, věděli si rady. Každé z dětí se ujalo jednoho štěňátka a mohli jsme si konečně v klidu zalézt do svých spacáků v tělocvičně. No - klidné to úplně nebylo. Až na pár velmi unavených nocležníků, kteří odpadli hned, to v tělocvičně bouřilo ještě nejméně hodinu. A než usnuli všichni, bylo přečteno 7 kapitol z knížky Mach a Šebestová...

Ráno jsme posnídali všechny ty dobroty, které nám připravily maminky i babičky a tatínkové, a rozloučili se pokřikem: "Celý rok se těšíme, že v knihovně přespíme. Za rok zas přijde ten den, bude Noc s Andersenem!!!" A pak jsme se mohli jít domů dospat 😊