21. prosince

Od té doby, co se včera skřítci vrátili z půdy, kde byli hledat zbytky látek na spravení Kryšpínovy čepičky, ozývají se shora zvuky. ˇMoc podivné zvuky. Škrábání, praskání, někdy i dunění... Je to dost strašidelné, ale skřítci jsou velice odvážní. A tak se tam spolu - se srdíčkem až v krku a pevně přitisknutí jeden k druhému - dnes zase vydali.

Sotva však vešli dovnitř, ozvalo se zadunění a do vzduchu se vznesl oblak prachu. Skřítci se k sobě přitiskli ještě víc. Co bude dál? Vyběhne snad na ně z rohu půdy nějaké strašidlo? Vrátil se pro ně čert? Vyletí na ně duch nebo hejno netopýrů? Ale nic takového se nestalo. Pod střechou se znovu rozhostilo ticho.

Skřítci se na sebe podívali. Nejrozumnější by bylo rychle se vrátit k sobě do pokojíčku... Ale jak jste si už jistě všimli, skřítci dělají rozumné věci jen málokdy. A tak se ti dva zvědavci vydali na průzkum. Po špičkách došli až do toho nejtemnějšího rohu a tam... Rázem jim spadl kámen ze srdce. Všechny ty zvuky totiž nemělo na svědomí žádné strašidlo ani čert. Byla to jenom hromada věcí, která spadla z prasklé ztrouchnivělé police. Skřítci se už otáčeli k odchodu, když vtom si všimli zvláštní krabice, která jako by zevnitř zářila. Co v ní asi je? Zkusíte si to vyluštit, než se do ní skřítci podívají?