15. prosince
Ono se to snadno řekne - klíč je v pračce... Jenže v knihovně opravdu žádnou pračku nemáme.
Ale skřítci si naštěstí vzpomněli, že klíč dali do jednoho z návleků, které si v knihovně navlékají na boty dospělí, když chtějí jít na koberec. Aby nám ho neumazali. A ty návleky se pak musí vyprat v pračce - u nás doma. A tak jsem klíč opravdu našla. Naštěstí!
Dnes jsme si ke stropu zavěsili jmelí. Darované jmelí, protože to přináší štěstí a hojnost a taky chrání proti zlým duchům. A víte, proč to všechno dělá? No vlastně proto, že se stydí. Jmelí se stydí za to, co se stalo kdysi dávno, když ještě bylo statným stromem. A z jeho dřeva vyrobil svatý Josef kolébku pro malého Ježíška. To přece není důvod se stydět, řeknete si. A máte pravdu. Jenže mnohem později, když už Ježíšek vyrostl a stal se dospělým, byl ze dřeva jmelí vyroben i kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Jmelí se za to tolik stydělo, že seschlo do velikosti malého keříku. Od té doby, aby svou vinu odčinilo, zahrnuje lidi dobrem.
Nedivte se, že skřítci chtěli jmelí pořádně prozkoumat. Pěkně z blízka. A tak vylezli na židli, pak na stůl, potom ještě na poličku a skočili. Jmelí se s nimi zhouplo jako obří houpačka. To Medunku s Kryšpínem tak okouzlilo, že na svůj slib nevyvádět lumpárny dočista zapomněli. Se smíchem se pustili do houpání. Jenže při tom ze jmelí popadaly všechny kuličky a rozkutálely se po podlaze. Pomozte skřítkům všechny kuličky najít a spočítat.